Válečná situace na Ukrajině a dopad na naši psychiku. Odpovědi pro média

1. Jaký je dopad války v Evropě na naše duševní zdraví v Česku - jak to reflektujete jako organizace, která se tímto zabývá? (Tady můžete napsat váš pohled, třeba jestli toto téma řešíte při terapii častěji.)

Skutečně netuším, jaký z obecného hlediska bude mít válka dopad na naše duševní zdraví v ČR. O tom je předčasné spekulovat, zatím je to krátká doba a válka stále probíhá. To ukáže až čas a veškeré důsledky války na náš život jsou zatím jednou velkou neznámou.

Mohu jen reflektovat jakým směrem se vyvíjely terapie od propuknutí války až po tento čas v rámci individuální terapie.

První tři dny byla válka u každého klienta hlavním tématem, které zabralo celý náš čas. Klienti prožívali úzkost, strach, obavy, bezmoc, zmatenost, neporozumění, ztrátu kontroly a bezpečí v životě. Hledali možnosti pomoci lidem na Ukrajině. Také zažívali pocity nesmyslnosti svých osobních a pracovních problémů, svých blízkých plánů, ztráty radosti běžného života, strach o postup války na naše území, strach o život blízkých.

Po prvních šokujících dnech se s klienty v terapii stále dotýkáme tématu války, ale už se opět vracíme k osobním životům, k tématům nahlíženým před válkou. Je to přirozený a zdravý proces. Po traumatickém otřesu nastává proces narovnávání psychického zdraví, naše psychika využívá nástroje k nastolení rovnováhy, stability a pokračování v běžném fungování našeho života. Nahlíží řešení válečné situace se zdravým nikoliv cynickým odstupem.

2. Může v lidech přehnané sledování zpravodajství o konfliktech nebo závažných tématech způsobit úzkosti či podnítit depresivní stavy? Může takové sledování zhoršit náš psychický stav?

Ano. Jakékoliv tragické zprávy, obzvláště zprávy informující o nesmyslném umírání nevinných lidí, nemožnosti tomuto zabránit, v nás vyvolávají pocity ohrožení, ztráty kontroly, které vedou k úzkosti, panickým atakám, paralýze strachem i u lidí, kteří nikdy předtím žádné podobné psychické stavy nezažili.

3. Může tyto pocity umocnit například tísnivá situace postižených Ukrajinců a naše neschopnost jim dostatečně pomoci?

Myslím, že český a slovenský národ projevuje s lidmi na Ukrajině hluboký soucit a solidaritu. V rámci aktuální válečné situace a k možnostem pomoci, dělá maximum, které je možné a uskutečnitelné.

Zdrojem úzkostných pocitů je nesmyslnost války a nemožnost ji zabránit, zastavit. Přijetí našich individuálních, společenských, národních, světových limitů.

4. Jak proti tomu bojovat? Jak sám sebe donutit vypnout proud informací?

Každý by si měl položit otázku kolik informací opravdu potřebuje vědět. Kolik času tomu může a chce věnovat, jaká forma získávání informací je pro něj snesitelná a bezpečná. Jaké zdroje jsou zárukou objektivních předávání informací.

Vědomě se informovat, vypínat zprávy. Nepoužívat je jako zvukovou či obrazovou kulisu ve svém domově a v práci. Život se nežije skrze informace, ale prostřednictvím našich činů.

5. Slyšela jsem kolem sebe hodně často, že lidé se v počátcích války nemohli soustředit na nic jiného, ani na svou práci. Čím to je? Je to závažností konfliktu? Tím, že je tak blízko nás?

Pro mnoho lidí to byl otřes, šok a nebyli schopni se v prvních dnech věnovat čemukoliv jinému, jen intenzivnímu sledování zpráv, analyzování informací a predikování vývoje války a jejich důsledků. Blízkost válečného konfliktu a historická zkušenost československého národa je nezpochybnitelným a určujícím faktorem našeho hlubokého prožívání nynější situace.

6. Lidé často sdílejí na sociálních sítích spoustu příspěvků týkajících se Ukrajiny, může to být třeba tím, že máme pocit, že je to to jediné, co můžeme udělat, jak situaci pomoci?

Důvody sdílení jakéhokoliv příspěvku uživatelů sociálních sítí jsou různorodé, mohou být podporou a pomocí, ale také narcistickým získáváním pozornosti.

7. A co mentální zdraví novinářů, nebo lidí, u kterých je sledování a vytváření zpravodajství jejich práce? Jak si udržet odstup a zvládnout to? Často se totiž tito lidé setkávají s drastickými snímky, zobrazujícími zemřelé lidi v ukrajinských městech a podobně. Jak se na to připravit, když na to náhodou bez varování na internetu narazíme, jde to vůbec?

Věřím, že novináři stejně jako vojáci, záchranáři, lékaři jsou si vědomi rizika svého povolání a věnují dostatečnou péči svému psychickému zdraví. Mají dobře nastavené osobní hranice, nepodceňují důležitost péče o své fyzické a psychické zdraví. Využívají dostupných nástrojů krizové intervence v případě akutních problémů a následnou psychoterapeutickou pomoc a péči. O zdraví je nutné pečovat a změna povolání, pokud ohrožuje naše fyzické nebo psychické zdraví není důkazem našeho selhání, slabosti či neschopnosti je potvrzením vědomé důležitosti a hodnoty naší vlastní životní existence.

Pokud nejsem malé dítě bez předchozích zkušeností s internetem, přistupuji k získávání informací vědomě, zodpovědně, selektuji a vybírám si zprávy, které následně podrobuji kritickému myšlení. Nejsem pasivním a plně důvěřujícím přijímačem všech mediálních informací.

8. Jak se tyhle prožitky na nás mohou odrazit v dlouhodobém horizontu jako na společnosti i jako na jedincích?

Tato otázka by měla směřovat k odborníkům ze sociologie, ekonomie, politologie, historie...

Já pracuji se svými klienty jako terapeut daseinsanalyticky. Jsme v přítomnosti tady a teď. V přítomnosti, která je životem samým, ve které je obsažená naše podstatná minulost a skrze prožívaný přítomný život je otevřenou cestou rodící se budoucnosti.