Kdo jsem?

Jsem žena, matka, manželka, dcera, sestra, přítelkyně, pozorovatelka, učitelka i žačka vlastního života .... mám ráda smích svých dětí, jejich přítomnost v mém životě, bezpodmínečnou lásku zvířat a povídání s blízkými u dobré kávy. Pohled na moře a jeho proměny. Jeho vůni, šumění vln, slanou vodu na tváři a doteky horkého písku. Kostely, staré mosty a vše, co má otisk dávné historie, kdy s pokorou a úžasem oceňuji dílo našich předků. Mám ráda svoji svobodu, vnitřní klid i s jeho nestabilitou. Výzvy, kdy jdu do rizika, kdy opouštím - mnohdy se strachem - své dlouhodobě zažité jistoty a otevírám se neznámému... a miluji koňakový dortík, který mají jen v lázních Teplice a jemuž nikdy neodolám.

... jsem matka ...

Moje nejkrásnější role je být matkou. Kdybych nic jiného v životě nedokázala, tak mě naplňuje pocit štěstí z mých 4 dětí. Jejich jedinečnost, to že mohu být součástí jejich života. I moje důvěra v ně, že to zvládnou, i když jim ten život také bude házet klacky pod nohy, věřím v sílu, věřím v náš vztah, který je založen na svobodě a lásce. Moje děti jsou alfou a omegou mého života. S nimi jsem schopná prožívat bezpodmínečnou lásku.

... jsem manželka ...

Vdávala jsem se na dnešní dobu velmi brzy. Bylo mi 22 let. Celý život dospělého člověka jsem měla před sebou. Sny, těšení se na děti, které v manželství přijdou, na společný život, kterým bude pro mě již má vlastní rodina. Význam slova " Já" vystřídalo hluboké " My". Před těmi lety jsem si uvědomovala důležitost svého rozhodnutí. Již navždy budu patřit jednomu muži. Touhu, lásku, oddanost, věrnost, blízkost, sny a plány, ty všechny budou do konce mého života spojené s mužem, kterému řeknu své ano. Ano - společnému životu se vším co to obnáší.

Co pro mne znamená manželství? Co je stavebním kamenem partnerského života? O co se mohu opřít ve chvílích, kdy procházím v životě těžkým obdobím? Je to blízkost duševní i tělesná. Je to důvěra v druhého... v nás. Je to láska, která pramení z našich srdcí. Je to hluboký rozhovor, vzájemná úcta a respekt. Je to jistota a podpora, kterou mohu u druhého hledat, a kterou já mohu druhému dát.

Zažila jsem a zažívám, asi jako každý druhý, zpochybnění všeho, co jsem si v manželství přála. V co jsem věřila, k čemu jsem směřovala. Ztrátu blízkosti, důvěry, jistoty, vzdálení se... Životní zkušenosti, které se prostě staly. Kdy slovo "My" se pomalými krůčky proměňovalo zpátky na "Já". Avšak jiné "Já" než před lety. Silnější přes všechny ztráty. Obdarované o děti, vzpomínky, které mi nikdo nevezme. Opouštění jistot a očekávání, otevření se vnitřní svobodě a ponechání si respektu a úcty k druhému. Hledání cesty a přijímání změn.

Vztah dvou lidí není jako přehrada, která vše drží ve své strnulosti a síle, nezpochybnitelná ve svém navždy. Vztah dvou lidí je řekou, ve své proměnlivosti. Někdy je klidným tokem, jindy plná peřejí a bouřlivosti. Je i rizikem. Každý si je vědom svého pramene, svého jedinečného proudu... je cestou a neznámem...

... jsem dcera...

Nacházím si cestu ke své mámě. Náš vztah byl hluboce zraněn po smrti mého otce. Jeho svobodná vůle odejít z tohoto života rozbořila vše, v co jsem dříve věřila, jistotu a původní domov. Nic nezůstalo na svém místě. Otřáslo to vším. Ale cítím, že je to na dobré cestě. I taková zkušenost může být začátkem něčeho nového. Zkušenost bolavá do morku kostí, kdy ztratíte půdu pod nohama, ale pak jedním nádechem víte, že musíte jít dál.

... jsem sestra...

Mám dvě úžasné sestry. Jsem nejstarší. Každá jsme jiná. A přitom naše spojení jsou jako listy jednoho stromu, kmen je základ, ze kterého vycházíme a my jsme těmi listy, každý si hledá své místo na Slunci. Dokážeme se podržet v těžkých chvílích našeho života, smějeme se, až nás bolí každý kousek našeho těla. Jsme schopné se pohádat o subjektivní pravdu, zároveň cítíme k sobě lásku a respekt. Prostě je nám spolu hezky.

... jsem přítelkyně...

Když do svého srdce někoho pustím, je se mnou navždy. Nemusíme být vždy v harmonii, není to o tom, že bychom měly mít stejné názory, podobný pohled na svět. Náš vztah je o inspiraci, upřímnosti, o blízkosti, otevřenosti umět si říct i věci, které nechceme slyšet, které s námi v danou chvíli nerezonují, ale mohou či nemusí později. Být s někým v takovém vztahu je osvobozující.

... jsem pozorovatel, učitel i žák vlastního života...

Co to vlastně znamená? Nic a zároveň všechno. Vnímat sama sebe, ten cvrkot života, který mi byl dán. S jeho radostmi, pocity štěstí, s jeho pochybnostmi, zraněními, vůlí nebát se a někdy podléhat strachu. Být malířem svého života a oceňovat mistrovská díla druhých. Krásné setkávání s ostatními, kteří vedou mé pohledy za horizont přítomnosti. Každý člověk mi do života přináší něco nového a jsem za to vděčná.

Vnímání nám říká, že něco je. Myšlení nám říká, co ta věc je a cítění nám říká, co nás je hodno."