Proč Epimeleia?

Epimeleia znamená v řecké filosofii duše. A co to vlastně je? Jak můžeme hovořit o něčem, co není hmatatelné, tak jako naše tělo? Jsme schopni mluvit o našich emocích, prožitcích, našich zkušenostech, o všem co se děje okolo nás a v nás. Duše, tak jak ji můžeme vnímat a tak jak ji já cítím, je dotknutí se naší podstaty, bytí, něčeho co je naší součástí a přirozeností našeho často až tajuplného života.
Něčeho, o čem mnohdy pochybujeme, protože nynější život nás nutí zabývat se převážně materiálnem. Je potřeba zaplatit složenky, nasytit sebe a naše děti, zvířata, které tak milujeme, mít plnou nádrž v autě, postarat se o naše blízké, být v tomto výkonovém světě a neselhat. Bez toho to prostě nejde a je to naprosto v pořádku. A měli bychom být vděční, že tyto potřeby jsme schopni zajistit.

Avšak... Duše, je volání. K sobě samému! Jednoho dne jsme byli vrženi do tohoto světa, osamoceni, máme kolem sebe různé průvodce a i my sami jsme průvodci pro jiné. Pro své děti, partnery, pro své rodiče, přátele, kolegy v práci... Ale naše cesta je jen naše. Duše volá, abychom na své cestě pokračovali vpřed, i když někdy padneme a potřebuje čas se opět nadechnout. I naše padnutí na kolena, zoufalství, slepé cesty, zranění, nesplněná přání jsou pro nás významné. Je to usebrání se a nutkání i přes to všechno říci životu ... ANO ... jsem zde a jsem ráda! Duše je výzvou k pochopení, porozumění, naplnění, lásce, blízkosti k sobě samému a druhým.

"Kdo se dívá ven, ten sní; kdo se dívá dovnitř, ten se probouzí".